Záznam vyprávění a údajů z rodných listů Augustýny Gibalové provdané Úředníčkové.

Můj děda František Jiljí Gibala se narodil 31.8.1825 v Pavlovicích u Přerova v domě číslo 14. Jeho otec byl Josef Gibala - podruh, matka Juliana, dcera Tomáše Zobana - rolníka v Hradčanech. Děda odešel z Pavlovic, neboť rodný dům zdědil starší bratr. Koupil chalupu v Lipníku nad Bečvou u nádraží, kde založil rodinu s Františkou Študentovou nar. 24.12.1840 v Prusínkach. Její otec Josef Študent podsedník - Prusínky číslo 11, matka Anna, dcera Jana Zdražila domkaře v Pavlovicích. Měli spolu 3 děti.

Mého otce - Josefa Gibalu nar. 13.7.1864 v Lipníku nad Bečvou ( číslo domu neznám, dům je již zbořen). Když otec vyrostl byl zaměstnán na dráze v Jawiszovicích (dnešní Polsko), kde se seznamil a oženil s Marií Barwikovou narozenou 10.3.1874 v Jistebníku. Její otec Jan Barwik nar.16.7.1844 v Jistebníku č. 5, matka Jenovéfa Švarcová ze Zákřova, nar. 1.1.1845 ( podrobnější data schází, protože nemám její křestní list). Můj otec Josef Gibala měl starší sestru Františku a mladšího bratra Floriana, který zemřel svobodný v mladém věku asi 36 let. Povolaním byl četník. Matka rozená Študentová zemřela v roce 1866 na choleru. Děda František Jiljí Gibala byl celkem 4 krát ženatý a na konec byl vdovcem a v roce 1898 tragicky zemřel - utopil se.

Můj otec měl 7 dětí: 3 syny a 4 dcery. Jeden syn zemřel v roce 1908 jako pět iletý na zápal plic. Já Augustýna jsem byla nejstarší, narodila jsem se 24.5.1897 v Jawiszovicích (otec sem byl přeložen dráhou ). Pak byl bratr Rudolf (10.6.1899), Marie (20.1.1901), Emilie (30.8.1902), Jan (27.1.1904), František (5.12.1906) a Helena (22.9.1916). Abych nemusela chodit do polské školy otec požádal o přeložení na Moravu. Dostal se do Pruchna na Těšínsko, kde se všichni moji sourozenci narodili. Po rozpadu Rakousko-Uherska připadla Pruchna do Polska a museli jsme se vystěhovat. Odjeli jsme do Lipníka, kde jsme bydleli jen tři měsíce, protože zde otec nedostal práci. Potom otci přidělili od dráhy místo v Jistebníku. Byla to německá vesnice, která připadla Českoslovenku. Můj otec zemřel v roce 1936 ve věku 72 let na prostatu v Jistebníku.

Já jsem dostala zaměstnání v Petrovicich na dráze v pokladně, kde jsem se seznámila a provdala za Čecha Rudolfa Úředníčka nar.25.4.1895 v Chropyni. Vyrostl v Přerově, kde bydleli jeho rodiče.Mám s ním dva syny Miloše (1924) a Ladislava (1926).

Můj bratr Rudolf se oženil s Vilmou Čapatou a měl s ní jednoho syna Jaroslava narozeného roku 1928. Rudolf byl též zaměstnán u dráhy jako úředník v Bohumíně. Jeho manželka se přidala k Němcům, aby nemusela opustit Bohumín. Rudolfovi zazlívali, že učil německy železničáře v Bohumíně. Po druhé světové válce byl odsunut do NDR. Zemřel roku 1956 na TBC jako ekonom tamního JZD. Manželka dosud žije (psano v srpnu 1976). Syn vychodil německé gymnázium v Bohumíně a jako 17tý musel na frontu. Po válce našel rodiče přes Červený kříž v Grabow uber Goldberg. Zde je zaměstnán jako učitel. Oženil se ženou, která se po válce přistěhovala z SSSR. Má s ní 4 dcery.

Marie,Emilie a Helena se vdaly za jistebnické Němce a byly odsunuty do NSR. Matka přesto, že mohla zůstat v Československu, odešla s nimi, neboť jich byla většina. Bydlela u Emilie, kde ve věku 90ti let v roce 1963 zemřela. Je pochována v Helmstadtu spolu s Emilií, která zemřela v roku 1964 jako bezdětná.

František, strojvůdce ČSD se oženil také s Němkou z Jistebníku. Má dvě dcery. Doposud žije jako důchodce ve Franfurktu nad Mohanem.( rok 1976) Během žití v Německu mu odešla manželka za lepším bydlem. Rozvedl se s ní a oženil se znovu. Druhé manželství je bezdětné. Marie žije jako vdova v Uffenheimu. Má 3 syny. Nejmladší s ní žije v Německu a dva starší odešli za prací do Kanady, kde se oženili a založili rodiny.

Nejmladší sestra Helena má jednoho syna, který ještě žije s rodiči v Brémách. Právě končí vysokou školu a má před svatbou.

Já jsem s manželem a dětmi musela v roce 1939 opustit Petrovice, protože toto území zabrali Poláci a pak Němci. Odjeli jsme do Přerova, kde měl manžel rodiče a sestru. Nouzově jsme se ubytovali v podkroví na Hlavním náměstí č. 18, kde jsme bydleli po celou dobu války a po ní. Dnes zde stojí budova Zemědělské správy naproti Městskému domu. Syn Miloš je na umístěnku z Průmyslové školy v Přerově zaměstnán ve Staré Turé na Slovensku a syn Ladislav pracuje v Přerovských strojírnách. Manžel zemřel v roce 1968. Já žiji v Kozlovské ulici č. 748 v Přerově a mám 79 let.

Tato větev rodiny Gibalů vymírá po meči.

Převzato z volného vyprávění Augustýny Úředníčkové rozené Gibalové pořízeného v Přerově 25.8.1976 .